Proces RA tedy členíme do těchto sedmi fází:
4. Stanovení kriterií
Stanovení kriterií je úzce spjato s vymezenými cíli. Při podrobném a jasném vymezení cílů můžeme kriteria s cíli ztotožnit, případně jen vhodně upravit. Ve většině případů je však náplň kriteria vyjádřena podrobněji, konkrétněji se zaměřením na možnosti srovnávání a měření vhodnosti variant. Obdobně jako u cílů rozlišujeme kriteria absolutní, nezbytná a relativní, žádoucí. Je třeba klást velký důraz na úplnost a vyváženost kriterií, protože neúplnost či duplicita povede k nesprávným závěrům. Pokud je to možné používáme kriteria globální, zvláště u ekonomických. Není-li to možné užijeme dílčí kriteria a dbáme na vyváženost.5. Hodnocení a srovnávání variant
jde o vytvoření modelu rozhodovacího problému, který může mít formu: a) neformálního přehledu všech potřebných údajůb) rozhodovací matice, která přehledně uspořádává údaje získané v předchozích fázích.
a má tento obecný tvar:
| Kriteria | Váha | VariantyV1 …Vj … Vn | M | ||
| K1 | |||||
| : | |||||
| Ki | uij | mi | |||
| : | |||||
| Kr | |||||
| Součet užitností | |||||
| Relativní užitečnost | 100 | ||||
Vj – varianty; Ki – kriteria, uij – užitnost jté varianty z hlediska i-tého kriteria;
M – maximalistická varianta (vytvořena uměle); mi -maximální užitnost.Pro vyjádření preference posuzovaných variant podle jednotlivých kriterií se užívá některá z posuzovacích stupnic (nominální,ordinální, kardinální, hodnotové parametry, procentní…).
