Počítač
– vychází, jako většina stávajících počítačů, z architektury počítače IAS, postaveného v r. 1946. Tato architektura se po svém tvůrci J. von Neumannovi označuje jako „von Neumannova architektura“.
Architekturou počítačového systému rozumíme strukturu počítače a jeho chování z hlediska programátora v assembleru, který je technickým prostředkům nejblíže. Architektura zahrnuje – formáty informací, adresní režimy, soubor instrukcí a (obecnou) organizaci registrů CPU, hlavní paměti a I/O systému.Implementace (dané architektury) se vztahuje k prostředkům logického a fyzického návrhu použitým pro realizaci konkrétní realizace dané architektury; např. udává, jaké jsou v počítači použity čipy. Např. všechny počítače řady 360 mají stejnou architekturu; mají však různou implementaci (této architektury). Některý model používá pevný řadič, jiný mikroprogramový řadič apod.Někdy se používá „architektura“ jako synonymum „organizace“.Struktura počítače IAS představuje klasický uniprocesorový systém, tj. systém s jedním procesorem (CPU). I v průběhu dalších 45 let vychází naprostá většina počítačů z von Neumannovy architektury. Některé její aspekty však byly v průběhu doby zdokonaleny a rozšířeny. Jedná se zejména o následující přínosy: zavedení nových typů dat (např. pohyblivá čárka), využívání index-registrů, nepřímé adresování, zásobníková paměť, virtuální paměť, paměť cache, překrývání činnosti paměťových modulů, proudové provádění instrukcí, využívání koprocesorů.
