Základy systémové metodologie
Systémové disciplíny, jejich srovnání a aplikační možnosti. Tvrdé a měkké systémové metodologie, jejich shodné rysy a odlišnosti. Aplikační oblasti úloh systémové analýzy.
SYSTÉM
– dvojí použití:
– v širším slova smyslu – charakteristika složitých, účelně uspořádaných a jistým způsobem fungujících celků
– v užším slova smyslu – používán v systémových vědních disciplínách a v oborech, které souvisí s těmito vědními disciplínami
Systémové vědní disciplíny
– společné znaky: předmět zájmu, podobné strategie postupu při řešení problému, použití příbuzných metod, značné využití počítačů, interdisciplinarita
– rozdělení: teoretické – obecná teorie systému, kybernetika
aplikované – operační výzkum, systémová analýza, SI
Historie: Až ve 20. století se vědní disciplíny začínají formovat. Do 30. let Bertalanfty popisuje živé struktury na neživých systémech. Pokládá základy k obecné teorii systému. Definuje systém jako komplex elementů, které jsou v interakci. Velký rozvoj aplikací systémových věd nastává po 2. světové válce, kdy se začínají konstruovat roboti napodobující práci člověka. V 60. letech nastupuje výpočetní technika. Vznikají automatizované informační systémy pomocí počítačů II. a III. generace. V současnosti napojování na PC sítě.
