Systémový přístup
– problém se řeší komplexně ve všech možných souvislostech, protože problémy jsou nepřehledné, špatně konstruované, atypické, s bohatou vnitřní členitostí a mají jednorázový charakter.
– použití: – hlavně v úvodních fázích při řešení problému, kdy se problém formuluje, hledají se metody, prostředky pro řešení
Obecná teorie systému představuje teoretický a metodologický nástroj pro poznávání struktur a závislostí mezi různými prvky složitých jevů a procesů. Rozvoj poznání obecné teorie systému má 3 fáze:
a) poznání nových jevů v určitém vědním oboru, vědní disciplíně
b) matematizace oblasti
c) poznatky teorie obecného systému se uplatňují v dalších vědních disciplínách
Ještě ani dnes nepředstavuje homogenní ucelenou disciplínu. Jejím předmětem je vypracování obecných modelů systému, výstavba logicko-metodologického aparátu pro popis funkce a chování v systému, vytvoření obecných teorií systému různého typu.
Základní systémové pojmy:
Systém – množina prvků a vazeb mezi nimi (nejjednodušší definice)
V systémových vědách musíme odlišovat systémy od objektů.
Systém uzavřený X otevřený
Charakteristikou prvku systému jsou měřitelné vlastnosti.
Systém je reálný, složitý nebo abstraktní objekt, v němž rozlišujeme části, vztahy mezi nimi, vlastnosti (nejvýstižnější definice podle Habra a Vepřeka). Systém vždy vystupuje jako celek vůči okolí.
