PLÁNOVÁNÍ

Program – opakovatelný; projekty tvoří části programů pro jednorázovou aplikaci
– zaměřuje se víc na jednotlivé kroky, osobní odpovědnost
– určují hlavní kroky k dosažení cíle
Projekt – menší části programů, omezení příležitostí, pokyny pro přidělování zdrojů času
Rozpočty – přidělení zdrojů pro speciální aktivity v časovém úseku. Východisko kontroly, nástroj koordinace
Záměry – základní vodítko pro rozhodování, meze jednání (může, nesmí se), usměrňuje myšlení pracovníků ve smyslu ztotožnění s cíli
Standardní metody – vypracovávají se jako popis postupu prací v organizaci; v některých organizacích nutné (hasiči)
Pravidla – specifické postupy, akce pro reálné situace
Procedura se stává pravidlem, jestliže obsahuje pokyny pro konkrétní akce včetně odpovědnosti. Týká se hlavních činností, které souvisejí s bezpečností práce.
Strategie: dlouhodobější; tvoří rámec pro uvažování
Taktiky: určují způsoby a postupy rozhodování a cíle pro různé úrovně, ale musí nechávat určitý stupeň volnosti (!taktika nesmí být předpis!)
Kroky plánovacího procesu:
· stanovení cílů – na základě analytického posouzení vnějšího a vnitřního prostředí jednotky
· zhodnocení předpokládaného budoucího vývoje
· výběr a zapojení pracovníků (managerů) do tvorby cílů a plánu
· vývoj variant, plánů a alternativních plánů pro různé situace
· hodnocení variant (management by měl vybrat plány dostatečně stabilní)
· rozpracování plánů a kontrola a koordinace vzájemné provázanosti plánů
· vyhlášení plánu a příprava plánové dokumentace (musí být také delegace pravomocí, personální zabezpečení)
· konkrétní projekty (zpracovat jednorázový plán akce rozpočtování)
· akční plán musíme realizovat, určit kontrolní body, příp. určit způsoby možných změn
· přípravné práce na dalším plánu (naplánování dalších plánovacích akcí)