Statické systémy
-se hlavně zabývají strukturou. Algebraický aparát, který se při řešení používá, se nazývá systémová algebra.
– využívá zobrazení struktury pomocí orientovaného vektoru
– ke kaž7dému grafu se dá sestavit tzv. incidenční matice, a jednou z nich je tzv. precedenční matice struktury, kdy jedničkou znázorňujeme existenci vazby a nulou neexistenci vazby. Precedenční matice nám poskytují rychlé informace o vstupech a výstupech, o izolaci prvku.
– matice následnosti – transponovaná matice k matici původní PT = P
Dynamické systémy – obecné dynamické modely chování systémových jevů, využívají teorie pravděpodobnosti a zobrazujeme je pomocí grafu.
Tvrdé a měkké systémy – objevují se teprve v 70. Letech
Tvrdé systémy – uměle vytvářené systémy na základě kvantitativních konstrukcí, jejich vlastnosti se definují exaktně; v teoretické fyzice, astronomii…
Měkké systémy – adaptabilní vzhledem k měnícím se vlastnostem okolí, i když si stále zachovávají základní rysy. Jejich prvky a vazby nebývají neměnné, nedefinují se abstraktně.
– rozeznání nezáleží na fyzické podstatě, ale na míře, s jakou může být objektivně rozpoznán a popsán „tvrdými“ tzv. exaktními formalizovanými prostředky.
Měkké systémy – charakteristická je obtížná strukturovatelnost, jsou obtížně rozpoznatelné, někdy se mohou jevit svou podstatou jako tvrdé, ale protože jsou příliš složité, proto je hodnotíme jako měkké (sociální a ekonomický systém)
– reálné systémy se řadí někde mezi měkké a tvrdé systémy, jejich popis je většinou slovní nebo grafický.
