Objektová orientace

– je zaměřena na hmatatelné aspekty výsledku projektového řešení, funkční orientace na splnění základních funkcí, které má výsledek plnit.1) Je zřejmé, že oba přístupy musí vést ke stejnému výsledku (přehrada, zařízení, stroj, dům, vynález ap.), uplatnění obou zároveň však dává naději na to, že výsledný soubor aktivit (balíků práce), které je nutné splnit pro vyřešení projektového problému, bude úplný a vyvážený. Výsledkem problémově orientované dekompozice je seznam balíků práce, které jsou základem vnitřní organizace projektového řízení. Každému balíku práce odpovídají nároky na odbornost, specializaci a zkušenosti členů týmu (pracovní skupiny), který bude tento balík práce řešit. V této etapě strukturování projektu se vytvářejí jednotlivé projektové pozice, které bude nutné obsadit odpovídajícími lidmi. Rozsah a struktura vzniklého seznamu balíků práce určuje rovněž nejvhodnější typ organizace projektového řízení ve smyslu institucionálním podle zásad uvedených v kapitole Organizace projektu.Každý jednotlivý balík práce – i ten nejmenší a zdánlivě nejméně významný – je třeba podrobně popsat. Znamená to určení jednotlivých dílčích úkolů, činností, které vedou ke splnění balíku práce jako celku, jde o vytváření dílčích detailních síťových grafů v rámci původního multigrafu, které jsou podkladem pro plánování a řízení průběhu prací tak, aby byly realizovány co nejkvalitněji s minimálními nároky na veškeré zdroje. Součástí popisu balíku práce je jasné vymezení odpovědnosti za efektivní průběh každé činnosti; aby bylo možné určit efektivitu průběhu, musí mít každá činnost písemně stanoven účel, měřitelný výsledek její realizace. Vztahy mezi jednotlivými pracovními skupinami (týmy), přesné vymezení kompetencí, interface, komunikačních cest řeší tzv. organigramy.